Znalecké posudky pro stát se dělají pod cenou

Znalecké posudky mají být nestranné a v soudní síni pomoci ke spravedlivému rozsudku. Jenže jak nedávno ukázal případ lobbisty Romana Janouška, může být znalec zaujatý a tím i jeho posudek. Padesát let starý zákon je navíc zastaralý, proto na schválení čeká nová legislativní norma o soudních znalcích, kterou má sněmovna projednat na březnové schůzi. Podle soudního znalce pro oceňování podniků Jiřího Hlaváče však nepřinese změnu například v tom, že připravovat posudky pro stát je ztrátové.

HN: Co práce soudního znalce obnáší?

Do naší specializace patří jak oceňování firem, tak nehmotných částí podniku, ale i nemovitostí, akcií nebo třeba pohledávek. Připravujeme znalecké posudky, odhady, studie, stanoviska. Klienti naše ocenění používají při prodejích a nákupech firem. Ve velké míře také připravujeme znalecké posudky pro soudní spory či arbitráže.

HN: S žádostí o zpracování posudku pro soudní spor se na vás obracejí jen strany sporu, nebo může posudek zadat i samotný soud?

Obojí je možné. Buď se na nás obrátí nějaký klient, který zahajuje spor třeba o náhradu škody nebo podává žalobu na vypořádání mezi akcionáři a chce své tvrzení doložit. Nebo jsme v již probíhajících sporech pověřeni soudem zpracovat revizi znaleckých posudků už založených ve spisech. Zpracováváme znalecké posudky jak pro civilní, tak pro trestní řízení. Obracejí se na nás také notáři nebo úřady.

HN: V poslední době se v médiích intenzivně řeší kvalita posudků. Vzpomeňme třeba trest pro dnes už bývalého znalce Jiřího Dolečka za posudek zkreslený ve prospěch lobbisty Romana Janouška. O kvalitě posudku se diskutovalo i v případu OKD byty. Jak by měl znalec správně postupovat, aby se do této situace nedostal?

Vždy když přichází žádost o zpracování posudku, měl by znalec vyhodnotit, jestli věc, o kterou jde, vůbec dokáže objektivně posoudit. Platí zásada, že podklady, s nimiž pracuje, by měly být uvedeny v posudku, aby bylo jasné, z čeho vycházel a jaké informace měl k dispozici. Znalec může být omezený tím, že nemá dostatek informací, nebo může být podjatý, protože má k případu vztah. Může se také stát, že si prostě jen netroufá, což ovšem bohužel v českém prostředí řada znalců říct neumí nebo nechce.

HN: Do jakého případu byste se osobně nepustil?

Do oceňování jaderné elektrárny bychom se určitě nepustili, byť naše firma běžně dělá posudky z oblasti energetiky. Jaderná elektrárna je natolik specifická, že s ní nemáme zkušenost. Obecně pro rozhodování, zda úkol přijmout, platí, že by měl mít znalec povědomí o oboru či sektoru, v němž ocenění provádí, nebo mít kontakty, s nimiž se může poradit.

HN: Jakým způsobem hodnotíte, jestli nejste podjatí?

Má to více rovin. Pokud bychom byli osloveni, abychom zpracovali znalecký posudek pro soud, kde je jednou ze stran někdo z našich klientů, pro něž jsme už stejnou věc řešili, měli bychom odmítnout. Záleží také na velikosti posuzované firmy. Kdyby byla zakázka pro znalce tak významná, že by tvořila třeba třicet procent jeho tržeb, měl by ji odmítnout. V takové situaci ji nemůže udělat nezávisle – je na ní ekonomicky závislý. Dalším příkladem je, když je znalec příbuzný s vlastníkem firmy, kterou má oceňovat.

HN: Existuje mnoho oceňovacích metod. Podle čeho mezi nimi volíte?

Záleží na účelu ocenění, ale i na jiných faktorech. Právníci chtějí zpravidla pracovat s cenou obvyklou, protože ji znají z občanského zákoníku. Jenže ta se musí určit porovnáním s podobnými obchody. A když trh pro danou oblast neexistuje nebo není aktivní, neexistuje ani cena obvyklá. Jinými slovy, když půjde o běžné auto, můžeme ho bez problémů ocenit cenou obvyklou. Když ale budeme oceňovat byt v okresním městě, kde se za poslední rok uskutečnil jen prodej jednoho dalšího bytu, pak to nelze. Byt ale můžeme ocenit třeba investiční hodnotou, v rámci níž se oceňuje, kolik může vynášet na nájemném.

HN: Vyskytuje se ve světě oceňovací metoda, která se v Česku doposud neuchytila, ale má zde potenciál?

Příkladem může být oceňování start‑upů. Na začátku nemají zisk, oceňuje se v podstatě potenciál myšlenky a to, jestli a jak se na trhu uchytí. Sledují se milníky, jimiž by firma měla v určitý čas projít, a s každou další fází se buď potvrzuje úspěšnost konceptu, nebo se naopak zjistí, že myšlenka vyhasíná, či přijde někdo s novou a lepší.

HN: Mohl byste uvést příklad zajímavého posudku, který jste v poslední době řešil?

Zajímavé bývají strukturační věci. Klient například v minulosti nakoupil několik firem, utvořil z nich skupinu a teď chce její nepřehlednou strukturu uspořádat. V rámci skupiny bývají zvláštní vazby a jedna část ovlivňuje druhou. To je potřeba vyřešit tak, aby cena odpovídala realitě. Někdy je potřeba nějakou část majetku nebo činnosti vyčlenit a prodat. Pak jsou zajímavé také případy s mezinárodním prvkem. Znalec se musí seznámit s fungováním trhu v zahraničí, to je výzva.

HN: Jak se řeší spletité vazby mezi firmami z jedné skupiny?

Může to být třeba cyklická struktura, která se musí v ocenění eliminovat. Nesmí se stát, že tam bude nějaká věc zohledněna dvakrát nebo naopak nebude zohled‑ něna vůbec. Máme na to poměrně složité výpočetní postupy. Zjednodušeně jde o to, že struktura se musí rozpojit, ale její ekonomická logika se musí zachovat.

HN: Návrh zákona, který teď čeká na finální hlasování ve sněmovně, má upravit mimo jiné výši odměn soudních znalců. Bude to pro vás vítaná změna?

Aktuální hodinová sazba znaleckého ústavu činí 350 korun, v návrhu zákona se zvyšuje na 550 korun. Jenže v řadě lokalit, například v Praze, tyto sazby nepokrývají ani vynaložené náklady. Takže vykonáváte činnost komerčního charakteru za mnohem vyšší tržní sazby a vedle toho práci pro státní orgány za sazby, které jsou ztrátové.

HN: S nadsázkou řečeno se dá tedy říct, že se bojíte, až se vám ozve státní orgán?

To ani ne, ale je to prostě neadekvátní. Odměna by měla reflektovat tržní situaci. Jinak kvalitní lidi prostě nemůžete zaplatit. V Německu je třeba systém, kdy soud osloví zvolenou firmu se žádostí o cenovou nabídku, a pokud ji obě strany sporu odsouhlasí, ocenění se podle ní realizuje. Odměna státem najatých znalců by měla reflektovat tržní situaci.