Potvrzení oprávněnosti solární daně
Nejvyšší soud ČR zamítl v červnu 2018 dovolání, v němž se po státu domáhali provozovatelé solárních elektráren náhrady ušlého zisku z důvodu zavedení tzv. solárního odvodu.
Judikát má číslo 30 Cdo 4231/2016 a je ze dne 28. května 2018. Na základě judikatury Evropského soudního dvora dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že směrnice EU žádná individuální práva provozovatelům solárních elektráren nepřiznávaly, a proto ani případné nedodržení závazků, které ze směrnic plynou ČR, nárok neodůvodňují. Podle názoru Nejvyššího soudu ČR lze vyjít ze závěrů nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15.5.2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11, který označil zavedení solárního odvodu za souladné s ústavním pořádkem ČR.
K zavedení solární daně, resp. solárního odvodu, došlo v ČR poprvé v roce 2010. Odvod byl původně stanoven na tři roky ve výši 26 % z výkupní ceny elektřiny, resp. 28 % v případě tzv. zelených bonusů. Povinnost provozovatelů fotovoltaických elektráren s výkonem nad 30 kW, jež byly uvedeny do provozu v období od 1.1. do 31.12.2010, platit solární daň také po 1.1.2014, a to po celou dobu, kdy trvá právo provozovatele takové solární elektrárny na státní podporu, a to se sazbou 10 % z výkupní ceny elektřiny, resp. 11 % u zelených bonusů.
